I když nejsou brambory právě nejzdravější přílohou, tvoří valnou část našeho jídelníčku: vařené, štouchané, pečené, smažené,… Ale nebylo tomu vždycky tak. Brambora, neboli lilek brambor, se do Evropy dostal až v 16. století společně se španělskými kolonisty ze střední Ameriky. Brambory se staly oblíbenou potravinou obzvlášť chudých, kdy zastávaly funkci hlavního jídla. Jídlo z brambor zasytí, žaludek jej tráví celkem dlouho a navíc tělu poskytne dostatek energie v podobě sacharidů. Kromě nich jsou brambory bohaté i na minerální látky jak je hořčík, zinek, železo, fosfor, jód a další, dále stojí za zmínku vitaminy B1, B2 a také malé množství vitaminu C.
Na druhou stranu najdeme v hlízách brambor solanil a chakonin, látky pro náš organismus toxické, které působí negativně na činnost ledvin. Proto je dobré vařit brambory s kmínem, jehož silice účinky těchto toxických látek snižují. Přesto by se bramborům měli vyhýbat lidé s oslabenou funkcí ledvin. Brambory nejsou vhodnou potravinou ani pro diabetiky, neboť mají vysoký glykemický index. Ten však lze snížit vhodnou úpravou: brambory vařené ve slupce mají mnohem nižší glykemický index než brambory pečené či smažené.
Brambory nejsou příliš oblíbené ani z hlediska makrobiotického stravování, které je zcela odmítá, právě kvůli neblahému vlivu na ledviny a také hladinu cukru v krvi. Ani ajurvéda bramboru příliš nechválí, neboť ochlazuje tělo a posiluje dóšu Váta. Jinými slovy, nadměrná konzumace zvyšuje nervozitu, náladovost a až nezdravou upřímnost.
Pokud ale budeme používat brambory v kuchyni střídmě, pouze jako přílohu, nemusíme se bát negativních dopadů na naše zažívání či dokonce zdraví. Brambory nemusíme konzumovat samotné, můžeme je kombinovat s jáhly, pohankou, luštěninami, dýní či je použít do polévek nebo na zahuštění místo mouky. Brambor se také perfektně hodí pro záchranu přesoleného pokrmu: stačí jej v jídle chvíli povařit a absorbuje do sebe přebytečnou sůl.
Takže, jak se říká: všeho s mírou a v případě tolik oblíbených brambor to platí dvojnásob.